V bufetu

Karel Plíhal

1:JGen nechte trpaslíka D/F#Ondřeje,
jEmen ať si dá, co hrdlo rHmáčí,
Emať se, chCudák malej, tGaky jHm7ednou pE7oměje,
A7echno platím, a tak: Do co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SCrdce má rDozervané nGa hadrEmy
prAmo jednu tHrpaslici zEme sádry,
bD#7yla tak krásná, až se vGěřit nechtělE7o,
jA7ako by ji uplácal sám MDichelangelo,
nCosil jí rDybízové kGorálkEmy,
kAmoukala nHepřítomně dEmo dálky,
tD#7ak velkou láskou ji, chGudák, zahrnE7ul,
žA7e by se i kámen nDad ním ustrnul,
ale sádra nGe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: